Rozsáhlé území Českokrumlovska a Kaplicka v širokém pásu podél hranic s Rakouskem, pokračující pak na Jindřichohradecku a Slavonicku, bylo od středověku kolonizováno německy mluvícím obyvatelstvem převážně ze sousedních oblastí Horních a Dolních Rakous a bavorského Pasovska. 

Obyvatelé těchto hornatých, nepřístupných a chladných končin s nepříznivými podmínkami pro zemědělství se odedávna věnovali především chovu dobytka, k jehož ustájení a k uskladnění sena bylo třeba rozsáhlých ploch a prostor. Proto se zde základním a převažujícím typem vesnických staveb stala uzavřená prostorná troj- nebo čtyřstranná usedlost, jejíž jednotlivé vývojové stupně byly postupně přejímány ze sousedních podunajských oblastí, kde leželo ohnisko jejího vzniku. Svou prostorovou skladbou, půdorysným členěním a celkovým ztvárněním vyhovovala všem základním požadavkům – rozměrný dvůr obklopený po obvodu obytnými a hospodářskými stavbami byl v přední části uzavřen zdí s vjezdem a vstupní brankou. Jako stavební materiál bylo používáno dřevo i kámen (později též cihla), který posléze během 19. století zcela převládl. Snaha získat více hospodářských prostor vedla k postupnému rozšiřování a spojování jednotlivých objektů usedlosti pod společnou střechou včetně jejího úplného uzavření dlouhým příčným stavením s průjezdem v přední části. V závěrečné fázi tohoto vývoje došlo ještě k vytvoření seníkového a sýpkového polopatra nebo úplného patra nejprve nad obytnou částí a průčelním křídlem a nakonec nad celým čtvercovým půdorysem dvora. Vzniká tak kompletně uzavřený monumentální kompaktní čtyřboký dvorec – „vierkanthof“. Jeho jednotlivé stavební vývojové etapy postupně přejímají i obyvatelé českých vesnic v sousedním jižním Doudlebsku a Třeboňsku.

I dnes ještě najdeme množství dochovaných rozlehlých trojstranných dvorů i mohutných a impozantně vyhlížejících čtyřbokých dvorců v řadě vesnic Českokrumlovska a Kaplicka – například Pernek, Rojšín (obě VPZ), Blansko, Frantoly, Kájov, Koryto, Mičovice, Mirkovice.  

/PB