Roubená polygonální stodola s přistavěným a obedněným křídlem. Vlastní stodola je charakterizována vysokou konstrukcí krovu, projevující se značně strmými střešními rovinami. Tento typ stodol byl rozšířen zejména ve východních Čechách, přičemž snadná určitelnost polygonálních stodol z dochovaných historických map je podmíněna charakteristickým mnohobokým tvarem (ten však nemusel být vždy důsledně zakreslen) a jejich situováním vzadu na zahradě. Odlehlé umístění bylo zapříčiněno spalnou konstrukcí stodoly, nedovolující z protipožárních důvodů situování v těsné blízkosti usedlosti.

Pponejvíce roubené obvodové stěny starších stodol byly velmi nízké a bylo zpravidla zapotřebí nadvýšením vjezdu v místě mlatu zajistit průjezdnou výšku vratového otvoru. S tím souviselo i nezbytné zalomení střešní roviny, sledující takto vyložený stavební útvar. Prostor před vraty včetně vratových křídel se tak ocitl ve velmi výhodné poloze, chráněný před nepříznivými klimatickými podmínkami.

Materiálem doškové krytiny je žitná sláma nebo stébla rákosu či kukuřice, které jsou svázány ve snopky nazývané došky. Došky se přivazují k latím nebo tyčím povřísly, houžvemi nebo vrbovým proutím. Došková krytina je velmi lehká, dobře tepelně izoluje, je však snadno hořlavá. Kladení snopků začíná od okapu, přičemž došky kladené silnějším koncem stonků dolů vytvářejí stupňovité vrstvy a střešních plocha se vyznačuje neopakovatelným plastickým působením. Pro vytvoření hladšího povrchu se došky váží opačně, tj. slabším koncem stonků směrem k okapu. Přesahující šindelová stříška ve vrcholu zakrývá otvor sloužící k odvětrání vnitřního prostoru s vyloučením vlhkého provozu.

Při okapní části střešní roviny se došky často kombinovaly se šindelovou krytinou. Z důvodu zamezení zatékání dešťové vody k roubeným stěnám a nazdvihování došek vlivem větru je nejníže umístěná řada provedena pomocí šindele nebo prken. Po obvodě stavby vzniká neohebný prstenec, odvádějící vodu co nejdále od objektu a vytvářejí pevnou plochu pro položení spodní vrstvy doškové krytiny.

Autor textu a fotodokumentace obce Široký Důl © Martin Čerňanský, foto 2004.